SN.22.55/(3). Udānasuttaṃ
發表於 : 2026-08-08, 08:47
SN 22.55《自說經》
Sāvatthinidānaṃ.
這部經發生在舍衛城。
Tatra kho bhagavā udānaṃ udānesi–
當時,世尊說出這樣一段由感而發的話:
“‘No cassaṃ, no ca me siyā, nābhavissa, na me bhavissatī’ti– evaṃ adhimuccamāno bhikkhu chindeyya orambhāgiyāni saṃyojanānī”ti.
「 我也許不存在,也許沒有任何屬於我的;我將不存在,也將沒有任何屬於我的。」比丘如此確信,便能斷除五下分結。
Evaṃ vutte, aññataro bhikkhu bhagavantaṃ etadavoca–
如是說時,有一位比丘白世尊言:
“Yathā kathaṃ pana, bhante, ‘no cassaṃ, no ca me siyā, nābhavissa, na me bhavissatī’ti– evaṃ adhimuccamāno bhikkhu chindeyya orambhāgiyāni saṃyojanānī”ti?
「大德!比丘應當如何確信:「 我也許不存在,也許沒有任何屬於我的;我將不存在,也將沒有任何屬於我的。」而能斷除五下分結?」
“Idha, bhikkhu, assutavā puthujjano ariyānaṃ adassāvī …pe… sappurisadhamme avinīto rūpaṃ attato samanupassati, rūpavantaṃ vā attānaṃ; attani vā rūpaṃ, rūpasmiṃ vā attānaṃ.
「比丘!無聞凡夫未曾親近聖者,不通達聖法,也未在聖法中受到教導;未曾親近善士,不通達善士之法,也未在善士之法中受到教導。他觀色是我,或觀我有色,或觀色在我中,或觀我在色中。
Vedanaṃ… saññaṃ… saṅkhāre… viññāṇaṃ attato samanupassati, viññāṇavantaṃ vā attānaṃ; attani vā viññāṇaṃ, viññāṇasmiṃ vā attānaṃ.
「他觀受是我,或觀我有受,或觀受在我中,或觀我在受中;觀想是我,或觀我有想,或觀想在我中,或觀我在想中;觀諸行是我,或觀我有諸行,或觀諸行在我中,或觀我在諸行中;觀識是我,或觀我有識,或觀識在我中,或觀我在識中。
“So aniccaṃ rūpaṃ ‘aniccaṃ rūpan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti,
「他不如實知無常的色:『色是無常。』
aniccaṃ vedanaṃ ‘aniccā vedanā’ti yathābhūtaṃ nappajānāti,
「不如實知無常的受:『受是無常。』
aniccaṃ saññaṃ ‘aniccā saññā’ti yathābhūtaṃ nappajānāti,
「不如實知無常的想:『想是無常。』
anicce saṅkhāre ‘aniccā saṅkhārā’ti yathābhūtaṃ nappajānāti,
「不如實知無常的諸行:『諸行是無常。』
aniccaṃ viññāṇaṃ ‘aniccaṃ viññāṇan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti.
「不如實知無常的識:『識是無常。』
“Dukkhaṃ rūpaṃ ‘dukkhaṃ rūpan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti,
「他不如實知苦的色:『色是苦。』
dukkhaṃ vedanaṃ… dukkhaṃ saññaṃ… dukkhe saṅkhāre… dukkhaṃ viññāṇaṃ ‘dukkhaṃ viññāṇan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti.
「不如實知苦的受:『受是苦。』不如實知苦的想:『想是苦。』不如實知苦的諸行:『諸行是苦。』不如實知苦的識:『識是苦。』
“Anattaṃ rūpaṃ ‘anattā rūpan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti,
「他不如實知非我的色:『色是非我。』
anattaṃ vedanaṃ ‘anattā vedanā’ti yathābhūtaṃ nappajānāti,
「不如實知非我的受:『受是非我。』
anattaṃ saññaṃ ‘anattā saññā’ti yathābhūtaṃ nappajānāti,
「不如實知非我的想:『想是非我。』
anatte saṅkhāre ‘anattā saṅkhārā’ti yathābhūtaṃ nappajānāti,
「不如實知非我的諸行:『諸行是非我。』
anattaṃ viññāṇaṃ ‘anattā viññāṇan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti.
「不如實知非我的識:『識是非我。』
“Saṅkhataṃ rūpaṃ ‘saṅkhataṃ rūpan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti,
「他不如實知色由因緣和合而成:『色是由因緣和合而成。』
saṅkhataṃ vedanaṃ… saṅkhataṃ saññaṃ… saṅkhate saṅkhāre… saṅkhataṃ viññāṇaṃ ‘saṅkhataṃ viññāṇan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti.
「不如實知受由因緣和合而成;不如實知想由因緣和合而成;不如實知諸行由因緣和合而成;不如實知識由因緣和合而成。
Rūpaṃ vibhavissatīti yathābhūtaṃ nappajānāti.
「他不如實知:『色將滅盡。』
Vedanā vibhavissati… saññā vibhavissati… saṅkhārā vibhavissanti… viññāṇaṃ vibhavissatīti yathābhūtaṃ nappajānāti.
「不如實知:『受將滅盡;想將滅盡;諸行將滅盡;識將滅盡。』
“Sutavā ca kho, bhikkhu, ariyasāvako ariyānaṃ dassāvī ariyadhammassa kovido ariyadhamme suvinīto sappurisānaṃ dassāvī sappurisadhammassa kovido sappurisadhamme suvinīto na rūpaṃ attato samanupassati …pe… na vedanaṃ… na saññaṃ… na saṅkhāre… na viññāṇaṃ attato samanupassati.
「比丘!多聞聖弟子曾親近聖者,通達聖法,並在聖法中受到良好教導;曾親近善士,通達善士之法,並在善士之法中受到良好教導。他不觀色是我,不觀我有色,不觀色在我中,不觀我在色中;不觀受是我,不觀想是我,不觀諸行是我,也不觀識是我。
“So aniccaṃ rūpaṃ ‘aniccaṃ rūpan’ti yathābhūtaṃ pajānāti.
「他如實知無常的色:『色是無常。』
Aniccaṃ vedanaṃ… aniccaṃ saññaṃ… anicce saṅkhāre… aniccaṃ viññāṇaṃ ‘aniccaṃ viññāṇan’ti yathābhūtaṃ pajānāti.
「如實知無常的受:『受是無常。』如實知無常的想:『想是無常。』如實知無常的諸行:『諸行是無常。』如實知無常的識:『識是無常。』
Dukkhaṃ rūpaṃ …pe… dukkhaṃ viññāṇaṃ…
「如實知色是苦,乃至如實知識是苦。
anattaṃ rūpaṃ …pe… anattaṃ viññāṇaṃ…
「如實知色是非我,乃至如實知識是非我。
saṅkhataṃ rūpaṃ …pe… saṅkhataṃ viññāṇaṃ ‘saṅkhataṃ viññāṇan’ti yathābhūtaṃ pajānāti.
「如實知色由因緣和合而成,乃至如實知識由因緣和合而成。
Rūpaṃ vibhavissatīti yathābhūtaṃ pajānāti.
「他如實知:『色將滅盡。』
Vedanā… saññā… saṅkhārā… viññāṇaṃ vibhavissatīti yathābhūtaṃ pajānāti.
「如實知:『受將滅盡;想將滅盡;諸行將滅盡;識將滅盡。』
“So rūpassa vibhavā, vedanāya vibhavā, saññā vibhavā, saṅkhārānaṃ vibhavā, viññāṇassa vibhavā,
「由於色的滅盡、受的滅盡、想的滅盡、諸行的滅盡、識的滅盡,
evaṃ kho, bhikkhu, ‘no cassaṃ, no ca me siyā, nābhavissa, na me bhavissatī’ti– evaṃ adhimuccamāno bhikkhu chindeyya orambhāgiyāni saṃyojanānī”ti.
「 我也許不存在,也許沒有任何屬於我的;我將不存在,也將沒有任何屬於我的。」便能斷除五下分結。
“Evaṃ adhimuccamāno, bhante, bhikkhu chindeyya orambhāgiyāni saṃyojanānī”ti.
「大德!比丘如此確信,便能斷除五下分結。」
“Kathaṃ pana, bhante, jānato kathaṃ passato anantarā āsavānaṃ khayo hotī”ti?
「然而,大德!應當如何知、如何見,才能接著斷盡諸漏?」
“Idha, bhikkhu, assutavā puthujjano atasitāye ṭhāne tāsaṃ āpajjati.
「比丘!無聞凡夫在不應恐懼之事上,反而生起恐懼。
Tāso heso bhikkhu assutavato puthujjanassa– ‘no cassaṃ, no ca me siyā, nābhavissa, na me bhavissatī’”ti.
「比丘!對無聞凡夫而言,想到:「 我也許不存在,也許沒有任何屬於我的;我將不存在,也將沒有任何屬於我的。」便會使他感到恐懼。
Rūpupayaṃ vā, bhikkhu, viññāṇaṃ tiṭṭhamānaṃ tiṭṭheyya, rūpārammaṇaṃ rūpappatiṭṭhaṃ nandūpasecanaṃ vuddhiṃ virūḷhiṃ vepullaṃ āpajjeyya.
「比丘!識若依附於色而住,以色為所緣、以色為依處,並受到喜貪的滋養,便會增長、發展、擴大。
Vedanupayaṃ vā, bhikkhu…
「比丘!識若依附於受而住,以受為所緣、以受為依處,並受到喜貪的滋養,便會增長、發展、擴大。
Saññupayaṃ vā, bhikkhu…
「比丘!識若依附於想而住,以想為所緣、以想為依處,並受到喜貪的滋養,便會增長、發展、擴大。
Saṅkhārupayaṃ vā, bhikkhu, viññāṇaṃ tiṭṭhamānaṃ tiṭṭheyya, saṅkhārārammaṇaṃ saṅkhārappatiṭṭhaṃ nandūpasecanaṃ vuddhiṃ virūḷhiṃ vepullaṃ āpajjeyya.
「比丘!識若依附於諸行而住,以諸行為所緣、以諸行為依處,並受到喜貪的滋養,便會增長、發展、擴大。
“Yo bhikkhu evaṃ vadeyya– ‘ahamaññatra rūpā, aññatra vedanāya, aññatra saññāya, aññatra saṅkhārehi viññāṇassa āgatiṃ vā gatiṃ vā cutiṃ vā upapattiṃ vā vuddhiṃ vā virūḷhiṃ vā vepullaṃ vā paññāpessāmī’ti, netaṃ ṭhānaṃ vijjati.
「比丘!若有人如此說:『離開色、離開受、離開想、離開諸行,我仍能說明識的來、去、死亡、再生、增長、發展或擴大。』這是不可能的。
“Rūpadhātuyā ce, bhikkhu, bhikkhuno rāgo pahīno hoti.
「比丘!若比丘對色的貪已經斷除,
Rāgassa pahānā vocchijjatārammaṇaṃ patiṭṭhā viññāṇassa na hoti.
「由於貪已斷除,所緣便被截斷,識也就沒有可以依止之處。
Vedanādhātuyā ce, bhikkhu, bhikkhuno…
「若比丘對受的貪已經斷除,由於貪已斷除,所緣便被截斷,識也就沒有可以依止之處。
Saññādhātuyā ce, bhikkhu, bhikkhuno…
「若比丘對想的貪已經斷除,由於貪已斷除,所緣便被截斷,識也就沒有可以依止之處。
Saṅkhāradhātuyā ce, bhikkhu, bhikkhuno…
「若比丘對諸行的貪已經斷除,由於貪已斷除,所緣便被截斷,識也就沒有可以依止之處。
Viññāṇadhātuyā ce, bhikkhu, bhikkhuno rāgo pahīno hoti.
「若比丘對識的貪已經斷除,
Rāgassa pahānā vocchijjatārammaṇaṃ patiṭṭhā viññāṇassa na hoti.
「由於貪已斷除,所緣便被截斷,識也就沒有可以依止之處。
Tadappatiṭṭhitaṃ viññāṇaṃ avirūḷhaṃ anabhisaṅkhārañca vimuttaṃ.
「那無所依止的識不再增長、不再造作,而得到解脫。
Vimuttattā ṭhitaṃ.
「由於解脫,內心便穩定。
Ṭhitattā santusitaṃ.
「由於穩定,內心便平靜滿足。
Santusitattā na paritassati.
「由於平靜滿足,便不再不安與恐懼。
Aparitassaṃ paccattaññeva parinibbāyati.
「由於不再不安與恐懼,他便親自證得般涅槃。
‘Khīṇā jāti …pe… nāparaṃ itthattāyā’ti pajānāti.
「他如實知:『生已盡,梵行已立,所作已作,自知不受後有。』
Evaṃ kho, bhikkhu, jānato evaṃ passato anantarā āsavānaṃ khayo hotī”ti.
「比丘!如此知、如此見,接著便能斷盡諸漏。」
Tatiyaṃ.
第三經。
Sāvatthinidānaṃ.
這部經發生在舍衛城。
Tatra kho bhagavā udānaṃ udānesi–
當時,世尊說出這樣一段由感而發的話:
“‘No cassaṃ, no ca me siyā, nābhavissa, na me bhavissatī’ti– evaṃ adhimuccamāno bhikkhu chindeyya orambhāgiyāni saṃyojanānī”ti.
「 我也許不存在,也許沒有任何屬於我的;我將不存在,也將沒有任何屬於我的。」比丘如此確信,便能斷除五下分結。
Evaṃ vutte, aññataro bhikkhu bhagavantaṃ etadavoca–
如是說時,有一位比丘白世尊言:
“Yathā kathaṃ pana, bhante, ‘no cassaṃ, no ca me siyā, nābhavissa, na me bhavissatī’ti– evaṃ adhimuccamāno bhikkhu chindeyya orambhāgiyāni saṃyojanānī”ti?
「大德!比丘應當如何確信:「 我也許不存在,也許沒有任何屬於我的;我將不存在,也將沒有任何屬於我的。」而能斷除五下分結?」
“Idha, bhikkhu, assutavā puthujjano ariyānaṃ adassāvī …pe… sappurisadhamme avinīto rūpaṃ attato samanupassati, rūpavantaṃ vā attānaṃ; attani vā rūpaṃ, rūpasmiṃ vā attānaṃ.
「比丘!無聞凡夫未曾親近聖者,不通達聖法,也未在聖法中受到教導;未曾親近善士,不通達善士之法,也未在善士之法中受到教導。他觀色是我,或觀我有色,或觀色在我中,或觀我在色中。
Vedanaṃ… saññaṃ… saṅkhāre… viññāṇaṃ attato samanupassati, viññāṇavantaṃ vā attānaṃ; attani vā viññāṇaṃ, viññāṇasmiṃ vā attānaṃ.
「他觀受是我,或觀我有受,或觀受在我中,或觀我在受中;觀想是我,或觀我有想,或觀想在我中,或觀我在想中;觀諸行是我,或觀我有諸行,或觀諸行在我中,或觀我在諸行中;觀識是我,或觀我有識,或觀識在我中,或觀我在識中。
“So aniccaṃ rūpaṃ ‘aniccaṃ rūpan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti,
「他不如實知無常的色:『色是無常。』
aniccaṃ vedanaṃ ‘aniccā vedanā’ti yathābhūtaṃ nappajānāti,
「不如實知無常的受:『受是無常。』
aniccaṃ saññaṃ ‘aniccā saññā’ti yathābhūtaṃ nappajānāti,
「不如實知無常的想:『想是無常。』
anicce saṅkhāre ‘aniccā saṅkhārā’ti yathābhūtaṃ nappajānāti,
「不如實知無常的諸行:『諸行是無常。』
aniccaṃ viññāṇaṃ ‘aniccaṃ viññāṇan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti.
「不如實知無常的識:『識是無常。』
“Dukkhaṃ rūpaṃ ‘dukkhaṃ rūpan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti,
「他不如實知苦的色:『色是苦。』
dukkhaṃ vedanaṃ… dukkhaṃ saññaṃ… dukkhe saṅkhāre… dukkhaṃ viññāṇaṃ ‘dukkhaṃ viññāṇan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti.
「不如實知苦的受:『受是苦。』不如實知苦的想:『想是苦。』不如實知苦的諸行:『諸行是苦。』不如實知苦的識:『識是苦。』
“Anattaṃ rūpaṃ ‘anattā rūpan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti,
「他不如實知非我的色:『色是非我。』
anattaṃ vedanaṃ ‘anattā vedanā’ti yathābhūtaṃ nappajānāti,
「不如實知非我的受:『受是非我。』
anattaṃ saññaṃ ‘anattā saññā’ti yathābhūtaṃ nappajānāti,
「不如實知非我的想:『想是非我。』
anatte saṅkhāre ‘anattā saṅkhārā’ti yathābhūtaṃ nappajānāti,
「不如實知非我的諸行:『諸行是非我。』
anattaṃ viññāṇaṃ ‘anattā viññāṇan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti.
「不如實知非我的識:『識是非我。』
“Saṅkhataṃ rūpaṃ ‘saṅkhataṃ rūpan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti,
「他不如實知色由因緣和合而成:『色是由因緣和合而成。』
saṅkhataṃ vedanaṃ… saṅkhataṃ saññaṃ… saṅkhate saṅkhāre… saṅkhataṃ viññāṇaṃ ‘saṅkhataṃ viññāṇan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti.
「不如實知受由因緣和合而成;不如實知想由因緣和合而成;不如實知諸行由因緣和合而成;不如實知識由因緣和合而成。
Rūpaṃ vibhavissatīti yathābhūtaṃ nappajānāti.
「他不如實知:『色將滅盡。』
Vedanā vibhavissati… saññā vibhavissati… saṅkhārā vibhavissanti… viññāṇaṃ vibhavissatīti yathābhūtaṃ nappajānāti.
「不如實知:『受將滅盡;想將滅盡;諸行將滅盡;識將滅盡。』
“Sutavā ca kho, bhikkhu, ariyasāvako ariyānaṃ dassāvī ariyadhammassa kovido ariyadhamme suvinīto sappurisānaṃ dassāvī sappurisadhammassa kovido sappurisadhamme suvinīto na rūpaṃ attato samanupassati …pe… na vedanaṃ… na saññaṃ… na saṅkhāre… na viññāṇaṃ attato samanupassati.
「比丘!多聞聖弟子曾親近聖者,通達聖法,並在聖法中受到良好教導;曾親近善士,通達善士之法,並在善士之法中受到良好教導。他不觀色是我,不觀我有色,不觀色在我中,不觀我在色中;不觀受是我,不觀想是我,不觀諸行是我,也不觀識是我。
“So aniccaṃ rūpaṃ ‘aniccaṃ rūpan’ti yathābhūtaṃ pajānāti.
「他如實知無常的色:『色是無常。』
Aniccaṃ vedanaṃ… aniccaṃ saññaṃ… anicce saṅkhāre… aniccaṃ viññāṇaṃ ‘aniccaṃ viññāṇan’ti yathābhūtaṃ pajānāti.
「如實知無常的受:『受是無常。』如實知無常的想:『想是無常。』如實知無常的諸行:『諸行是無常。』如實知無常的識:『識是無常。』
Dukkhaṃ rūpaṃ …pe… dukkhaṃ viññāṇaṃ…
「如實知色是苦,乃至如實知識是苦。
anattaṃ rūpaṃ …pe… anattaṃ viññāṇaṃ…
「如實知色是非我,乃至如實知識是非我。
saṅkhataṃ rūpaṃ …pe… saṅkhataṃ viññāṇaṃ ‘saṅkhataṃ viññāṇan’ti yathābhūtaṃ pajānāti.
「如實知色由因緣和合而成,乃至如實知識由因緣和合而成。
Rūpaṃ vibhavissatīti yathābhūtaṃ pajānāti.
「他如實知:『色將滅盡。』
Vedanā… saññā… saṅkhārā… viññāṇaṃ vibhavissatīti yathābhūtaṃ pajānāti.
「如實知:『受將滅盡;想將滅盡;諸行將滅盡;識將滅盡。』
“So rūpassa vibhavā, vedanāya vibhavā, saññā vibhavā, saṅkhārānaṃ vibhavā, viññāṇassa vibhavā,
「由於色的滅盡、受的滅盡、想的滅盡、諸行的滅盡、識的滅盡,
evaṃ kho, bhikkhu, ‘no cassaṃ, no ca me siyā, nābhavissa, na me bhavissatī’ti– evaṃ adhimuccamāno bhikkhu chindeyya orambhāgiyāni saṃyojanānī”ti.
「 我也許不存在,也許沒有任何屬於我的;我將不存在,也將沒有任何屬於我的。」便能斷除五下分結。
“Evaṃ adhimuccamāno, bhante, bhikkhu chindeyya orambhāgiyāni saṃyojanānī”ti.
「大德!比丘如此確信,便能斷除五下分結。」
“Kathaṃ pana, bhante, jānato kathaṃ passato anantarā āsavānaṃ khayo hotī”ti?
「然而,大德!應當如何知、如何見,才能接著斷盡諸漏?」
“Idha, bhikkhu, assutavā puthujjano atasitāye ṭhāne tāsaṃ āpajjati.
「比丘!無聞凡夫在不應恐懼之事上,反而生起恐懼。
Tāso heso bhikkhu assutavato puthujjanassa– ‘no cassaṃ, no ca me siyā, nābhavissa, na me bhavissatī’”ti.
「比丘!對無聞凡夫而言,想到:「 我也許不存在,也許沒有任何屬於我的;我將不存在,也將沒有任何屬於我的。」便會使他感到恐懼。
Rūpupayaṃ vā, bhikkhu, viññāṇaṃ tiṭṭhamānaṃ tiṭṭheyya, rūpārammaṇaṃ rūpappatiṭṭhaṃ nandūpasecanaṃ vuddhiṃ virūḷhiṃ vepullaṃ āpajjeyya.
「比丘!識若依附於色而住,以色為所緣、以色為依處,並受到喜貪的滋養,便會增長、發展、擴大。
Vedanupayaṃ vā, bhikkhu…
「比丘!識若依附於受而住,以受為所緣、以受為依處,並受到喜貪的滋養,便會增長、發展、擴大。
Saññupayaṃ vā, bhikkhu…
「比丘!識若依附於想而住,以想為所緣、以想為依處,並受到喜貪的滋養,便會增長、發展、擴大。
Saṅkhārupayaṃ vā, bhikkhu, viññāṇaṃ tiṭṭhamānaṃ tiṭṭheyya, saṅkhārārammaṇaṃ saṅkhārappatiṭṭhaṃ nandūpasecanaṃ vuddhiṃ virūḷhiṃ vepullaṃ āpajjeyya.
「比丘!識若依附於諸行而住,以諸行為所緣、以諸行為依處,並受到喜貪的滋養,便會增長、發展、擴大。
“Yo bhikkhu evaṃ vadeyya– ‘ahamaññatra rūpā, aññatra vedanāya, aññatra saññāya, aññatra saṅkhārehi viññāṇassa āgatiṃ vā gatiṃ vā cutiṃ vā upapattiṃ vā vuddhiṃ vā virūḷhiṃ vā vepullaṃ vā paññāpessāmī’ti, netaṃ ṭhānaṃ vijjati.
「比丘!若有人如此說:『離開色、離開受、離開想、離開諸行,我仍能說明識的來、去、死亡、再生、增長、發展或擴大。』這是不可能的。
“Rūpadhātuyā ce, bhikkhu, bhikkhuno rāgo pahīno hoti.
「比丘!若比丘對色的貪已經斷除,
Rāgassa pahānā vocchijjatārammaṇaṃ patiṭṭhā viññāṇassa na hoti.
「由於貪已斷除,所緣便被截斷,識也就沒有可以依止之處。
Vedanādhātuyā ce, bhikkhu, bhikkhuno…
「若比丘對受的貪已經斷除,由於貪已斷除,所緣便被截斷,識也就沒有可以依止之處。
Saññādhātuyā ce, bhikkhu, bhikkhuno…
「若比丘對想的貪已經斷除,由於貪已斷除,所緣便被截斷,識也就沒有可以依止之處。
Saṅkhāradhātuyā ce, bhikkhu, bhikkhuno…
「若比丘對諸行的貪已經斷除,由於貪已斷除,所緣便被截斷,識也就沒有可以依止之處。
Viññāṇadhātuyā ce, bhikkhu, bhikkhuno rāgo pahīno hoti.
「若比丘對識的貪已經斷除,
Rāgassa pahānā vocchijjatārammaṇaṃ patiṭṭhā viññāṇassa na hoti.
「由於貪已斷除,所緣便被截斷,識也就沒有可以依止之處。
Tadappatiṭṭhitaṃ viññāṇaṃ avirūḷhaṃ anabhisaṅkhārañca vimuttaṃ.
「那無所依止的識不再增長、不再造作,而得到解脫。
Vimuttattā ṭhitaṃ.
「由於解脫,內心便穩定。
Ṭhitattā santusitaṃ.
「由於穩定,內心便平靜滿足。
Santusitattā na paritassati.
「由於平靜滿足,便不再不安與恐懼。
Aparitassaṃ paccattaññeva parinibbāyati.
「由於不再不安與恐懼,他便親自證得般涅槃。
‘Khīṇā jāti …pe… nāparaṃ itthattāyā’ti pajānāti.
「他如實知:『生已盡,梵行已立,所作已作,自知不受後有。』
Evaṃ kho, bhikkhu, jānato evaṃ passato anantarā āsavānaṃ khayo hotī”ti.
「比丘!如此知、如此見,接著便能斷盡諸漏。」
Tatiyaṃ.
第三經。